Za napoleonských válek se v Tlumačově usadila část francouzského vojska, jejíž velitel si pro sebe vybral statek zámožného sedláka Zdanovce, vykonávajícího v té době funkci místního rychtáře. Velitel měl u sebe plukovní pokladnu, střeženou na statku šesti vojáky. Jednoho dne sedlák Zdanovec vojáky opil, pokladny se zmocnil a na voze naloženém hnojem potajmu odvezl na své pole, kde ji zakopal. Podezření z krádeže padlo na zemdlelé vojáky, které velitel bez dlouhého vyslýchání tvrdě potrestal. Ti museli skákat přes otevřenou vápenici tak dlouho, dokud do ní nespadli, nebo se nepřiznali k něčemu, co neprovedli. Není divu, že jeden z nevinných vojáků Zdanovce i jeho statek proklel. Statek pak po generace stíhaly nejrůznější pohromy, sedlák sám se zjevoval v podobně nemluvného muže, který procházel stavením, posedával na lavičce či postával ve stáji.
Pověst o sedláku Zdanovcovi, jehož předkové jsou v Tlumačově zmiňováni již v roce 1531, patří k těm, při nichž dosud naskakuje husí kůže. Snad je to i tím, že k jejímu oživení přispěl na přelomu 19. a 20. století nález lidských koster v místech zaniklé vápenice. Od té doby se prý ve zvýšené míře začala zjevovat těla nebohých vojáků v rozpadlých uniformách. Selky je údajně vídávaly ve stáji, kde hltavě pili vodu, pojídali potravu z koryt pro dobytek a zahřívali se v seně v zapadlém koutu stáje. Ještě v časech socialistického Československa se v místech někdejší Zdanovcovy stáje, v té době dílně zemědělského družstva, zjevovaly přízraky zmasakrovaných vojáků a nikdo se zde za šera nechtěl zdržovat. Kletba francouzského vojáka se naplnila na konci osmdesátých let 20. století, kdy byla chátrající budova stržena a na jejím místě vyrostla novostavba.
Nemusíte věřit legendám, ale v místech bývalé vápenice stojí křížek s pomístním názvem U Svaté Anny, který podivný příběh připomíná dodnes. Běžný litinový křížek vsazený do kamenného soklu při silnici do Domažlic nad severním okrajem obce...
